Spotřebitel, který si mohl vybrat rádio s DAB nebo bez DAB, si už nemůže vybrat, pokud chce mít od výrobce automobilu instalované autorádio. Politickým diktátem byla omezena svoboda volby výrobci i spotřebiteli. Přece snad nikdo nemůže tvrdit, že tímto politickým diktátem byla svoboda výrobce a svoboda spotřebitele zvýšena.
Přestože fandím novým technologiím a digitálnímu vysílání, nemohu jásat nad zpolitizováním ekonomiky a postupným návratem ke snahám o centrální řízení a plánování. Na DAB je vidět ta nesmyslnost jeho politického protlačování. Nejde o žádné opouštění FM pásma z důvodu nějakých koordinací kmitočtů, jako tomu bylo v případě televize a mobilních operátorů. Pokud by na FM pásmu bylo plno (jako že je tam plno), na základě zájmu posluchačů a vysílatelů (a inzerentů!) by postupně přicházeli noví vysílatelé na pásmo DAB (až) ve chvíli, kdy si vyhodnotí, že se jim to vyplatí. Ale mocichtiví politici nechtějí, aby to proběhlo takto svobodně, relativně tržně (však v podmínkách státního monopolu na elektromagnetické spektrum).
V socialismu vládne politik, v kapitalismu vládne zákazník. A protože podnikatelé slouží spotřebitelům ("náš zákazník, náš pán") a protože mocichtiví lidé chtějí být na vrcholu mocenské pyramidy, vadí jim decentralizovaná nadvláda spotřebitelů (tj. kapitalismus) a chtějí ji nahradit centralizovanou politickou vládou, aby vládli spotřebitelům i podnikatelům.
"Urychlovači pokroku" tedy zákonem opět trochu popohnali pokrok, vývoj proto nebude optimální a vyjde nás dráž než ten spontánní. To jsou ekonomické zákonitosti.
Mám obavu z toho, že každým podobným politickým rozhodnutím se jen utvrzuje přesvědčení mnoha lidí, že bez použití útočného násilí a donucení by nic nemohlo fungovat a že útočné násilí a donucení je dobrá metoda k dosažení nějakých cílů.
Zákon = násilí a donucení. Zákon vždy říká, že něco bude tak a tak, NEBO..! Vždy je tam pohrůžka sankcí, jinak by to nebyl zákon, ale jen nezávazné doporučení. Dá se odvodit, kdy je zákon obhajitelný a kdy je neobhajitelný. Obhajitelný je pouze v tom případě, když brání život, svobodu a vlastnictví. V tom případě působí na obranu proti útočnému násilí. Zákon je neobhajitelný ve chvíli, kdy sám představuje útočné násilí. Agresionisté jsou toho názoru, že pomocí útočného násilí musíme jednotlivce, který se ničím neprovinil, pod nějakou záminkou k čemusi donutit.
Stát přestává být (pokud kdy byl) obráncem života, svobody a vlastnictví a postupně se stává státem totálním, totalitním, protože intervenuje do všeho.
Dokážete se oprostit od svého případného zájmu o digitální rádio a podívat se na tu věc trošku v abstraktnější, obecnější rovině? Co třeba takhle: Je v mém zájmu mít tady vysílání DAB díky politické intervenci o několik let dříve, než bez politických "urychlovačů pokroku", nebo je v mém zájmu žít ve svobodné společnosti?
Je to otázka legitimity, oprávněnosti. Jestli vůbec stát (či EU) má obhajitelné právo stanovit a vynucovat nějakou takovou regulaci, jako je povinnost výrobce instalovat do nového automobilu DAB rádio. Nějaké DAB je jen drobnost, ale pak je tu milion dalších drobností a milion dalších politických regulací a svobodu pořád ukrajují. Ale otázka, jaké věci má stát (či EU) právo dělat a jaké věci nemá právo dělat (přestože je dělá), vůbec drobnost není.
