Pokrytectví unijních dotačníků

EU uvalila cla na dovoz elektrokol z Číny. Evropský svaz opět „chrání“ spotřebitele před „příliš“ levným zbožím a snižuje tak lidem jejich životní úroveň.

Je skutečně zábavné, že unijním soudruhům vadí dotace od čínských soudruhů, přitom EU je na dotacích založena a etatisté neustále glorifikují unijní i národní dotace. Je vůbec pravdivé neustále mediálně omílané tvrzení o čínských „dotacích“? Nejsou čínské „dotace“, „subvence“ a „dumping“ často jen absence zničujících evropských daní a regulací?

O takovýchto vládnoucích „dobrodincích“, kteří sami sebe označují za „ochránce“ (protekcionisty), Herbert Spencer psal, že by měli být správně označováni jako agresionisté. Protože pod rouškou ochrany se ve skutečnosti skrývá agrese. Agrese proti svobodnému rozhodování a jednání lidí. Pokud prodejce A chce ochránit a zamezit spotřebiteli B, aby si zboží zakoupil od prodejce C (například ho sankcionovat finančně prostřednictvím cla), tak to znamená agresi proti spotřebiteli B a prodejci C. „Aby mohl jeden výrobce získat, musí být oškubáno deset spotřebitelů.“

Jak dlouho ještě si spotřebitelé tuto agresi nechají líbit?

Odpůrci svobodného obchodu předstírají, že chrání svobodný obchod a jistě namítnou, že cla chrání výrobce A před tou prvotní agresí směřující proti výrobci A, což byla údajná dotace čínskému výrobci. Tato dotace je agresí také proti čínskému daňovému poplatníkovi. Reagovat na cizí dotační politiku stejnou dotační politikou (clo je také formou dotace) znamená dělat stejnou chybu. Někteří si skutečně myslí, že budeme znevýhodněni, když na cizí chybnou socialistickou politiku nebudeme reagovat vlastní chybnou socialistickou politikou. Všimněte si, že obhájci tzv. ochranných cel obvykle nebývají příznivci kapitalismu. I v případě, že je clem zatíženo dotované zboží, nic to nemění na tom, že se jedná o agresi proti spotřebiteli, který se ničím neprovinil. Mám snad já nějaké právo finančně trestat svého spoluobčana za to, že si koupí dotovaný zahraniční výrobek? Pokud žádné takové právo nemám, jak bych ho mohl delegovat na svého demokraticky zvoleného zástupce?

Může nám být jedno, proč je nějaké zahraniční zboží levné, bez ohledu na to, jestli je nebo není dotované. Pokud nám dávají něco (částečně) zadarmo, proč ne. Soustřeďme se na efektivní nedotované oblasti. Oni nebudou dotovat všechno, protože to by je zničilo. Budeme si snad stěžovat, že je na jihu teplo a proto se odtamtud mohou dovážet levné banány a budeme dovoz zatěžovat cly a dotacemi podporovat pěstování banánů ve vytápěných sklenících u nás? To nedává smysl. (Banánová soběstačnost! Sen potravinových nacionalistů!) Frédéric Bastiat psal o fiktivní petici výrobců svíček k vládcům, aby je ochránili před zahraniční konkurencí: slunečním světlem. EU v minulosti evropské výrobce svíček chránila uvalením cel na dovoz čínských svíček (výroba svíček, to bude asi ten průmysl 4.0).. Výroba svíček v EU byla zachráněna, spotřebitelé si připlatili a zbylo jim méně peněz na zakoupení výrobků z jiných oblastí ekonomiky, které v důsledku toho o něco poklesly.

Dotační socialismus znamená změnu struktury ekonomiky a menší hospodářský růst. Dotovaná méně efektivní odvětví jsou zvýhodněna oproti nedotovaným efektivnějším odvětvím. Narůstá podíl dotovaných méně efektivních, klesá podíl nedotovaných efektivnějších. Zdá se, že lidé většinou ekonomii nebo filosofii moc neřeší, prostě se jenom chtějí mít dobře. Jenže socialismus právě vede k tomu, že se nebudou mít tak dobře, jak by se měli ve svobodné společnosti. Nadřazenost kapitalistického ekonomického systému nad socialistickým byla potvrzena teorií i praxí. I ti nejchudší se mají lépe v ekonomicky svobodnějších zemích.

Antikapitalistická EU nedůvěřuje svobodnému rozhodování a jednání dospělých svéprávných lidí a chce proto rozhodovat za ně. To je typické pro jakékoli socialisty, internacionální i nacionální. Chtějí svobodnou vůli ostatních lidí nahradit svou vlastní vůlí, svým vlastním rozhodnutím. Pošlapávají tím lidskou důstojnost, o které tak rádi mluví.

Jelikož neúspěšný projekt EU se doufejme snad už chýlí ke konci (další krize by mohla s dluhovou unií pěkně zamávat, budeme doufat), vyvarujme se nahrazení současného unijního internacionálního socialismu socialismem nacionálním. Odmítněme socialismus úplně!