Otázka zní, jak by tedy měli být chráněni vlastníci lidského kapitálu před jeho nedobrovolným nakládáním, prostě krádeží. a násilným zcizováním. Vlastnici reálného kapitálu jsou chráněni státem naproti tomu na všechen možný způsob, a tím i zvýhodnění.

Jde tu o to, že nezaměstnávání lidského kapitálu způsobuje jeho erozi, korozi a znehodnocení.

Znáte to sám, odvyknete si jednou pracovat, odvyknete si navěky. Jamile se ocitnete v řadách rezervní armády nezaměstnaných,. už se z toho nevyhrabete.

Jak se vypořádat s šikanou zaměstnanců?

Regulace podnikání a trhu práce zaměstnancům zhoršuje jejich podmínky a snižuje mzdu. Jak je to možné, vždyť tato státní agrese do ekonomiky má údajně zaměstnancům pomáhat?

A proč vůbec mluvím o agresi? Vždy, když je politicky schválena nějaká regulace, následně stát toto nařízení prosazuje a vymáhá pomocí velkého biče. Toho největšího. Násilím si prosazuje politické rozhodnutí proti lidem, kteří mírumilovně spolupracují a obchodují na trhu s ostatními a na nikoho neútočí. Ze strany státu se proto v tom případě jedná o nelegitimní agresi.

Když nějakým způsobem politicky zregulujete firmy rádoby pro dobro zaměstnanců, znamená to nové povinnosti, nové komplikace, nové náklady, nové klacky pod nohy firmám, podnikatelům. Je zase o něco těžší podnikat, vést firmu. Také je zase o něco těžší vůbec s podnikáním začínat. Co to znamená? Více lidí se rozhodne nepodnikat, ale radši zůstat jako zaměstnanec. Na trhu pak bude méně zaměstnavatelů a více zaměstnanců.

Jaké jsou důsledky? Větší nabídka zaměstnanců na trhu práce, kteří si vzájemně konkurují o pracovní místa v méně firmách, způsobuje tlak na pokles mezd. Zaměstnanci jsou pro zaměstnavatele méně vzácní a to také znamená obecně horší podmínky zaměstnanců. A obráceně: Sledujte, když je hospodářský růst a nízká nezaměstnanost, jak si firmy zaměstnance předcházejí a vymýšlejí pro ně nejrůznější benefity, aby nějak přetrumfly konkurenci a zaměstnance získaly.

Nejlepší pro zaměstnance tedy je, když jsou pro zaměstnavatele vzácnější. Kdy budou zaměstnanci vzácnější? Když mají jednoduchou možnost sami začít podnikat buď sami na sebe jako živnostník, nebo když mohou začít podnikat jako firma a další lidi zaměstnat a tím vytvořit další pracovní místa. Zvýšení počtu pracovních míst znamená zvýšení poptávky po zaměstnancích, což opět znamená tlak na růst mezd a zlepšování podmínek zaměstnanců.

Veškeré politické regulace trhu práce, které mají údajně pomáhat, ve skutečnosti zaměstnancům škodí.

Je to stejné jako tonutí plaváčků! Když je nebude nikdo systematicky lovit, tak nikoho ani nenapadne lézt do přeplněné kocábky a nebylo by tolik tisíc obětí

Jedíným receptem jak zastavit socialistické blouznění Francouzů, a nejenom těch, je stoprocentní zestátnění všech podniků a zavedení centrálního plánování. Odboráři jako členové vlády a jimi dosazené "kádry" ve vedení podniků dílo zkázy dokončí.

Možná se pak většině rozsvítí a socialisty všeho vyznání pošlou do háje.

Bylo by dobré a historické, kdyby lidi při používání pojmu "socialismus" upozornili, že je rozdíl mezi totalitním systémem, čili prostě řečenou totálnou diktaturou jedné strany a socialismem v rámci demokracie. Hlavní zlo totiž není socialismus, ale ta diktatura. Politik by neměl být demagogo, těch tu máme dost.

O jakém socialismu v rámci demokracie to proboha mluvíte?

Myslíte tím ideu "socialismu s lidskou tváří" v podobě havlova idealistického modelu "občanské společnosti" , který u nás chtěli osmašedesátníci z řad disidentů zavádět po listopadu, 89?

Vždyť je to utopie.

Není to jenom socialismus, ale jakákoliv regulace ve snaze pomoct A, poškodí B.

Ale to neznamená, že nejlepší je kapitalismus z dob první republiky, který myslel jenom na blaho lidí s kapitálem a pracovní síla byla za hubičku. Pokud dneska zaměstnanci, kteří mají všechno (slušný plat, stabilitu, odbory, psychology), páchají sebevraždu, problém není v systému, ale pouze v nich.

Pokud je chyba v sytému, tak v tom, že nerozvíjí samostatnost. Odbory a zákony se o všechno postarají a vyvinout aktivitu (najít si práci) je pak stresující.

Za první republiky ovšem žádný socialismus nebyl, starobní důchody měli jen vyvolení a nezaměstnaní mohli jít žebrat nebo se oběsit.

Bohužel to ale moc socialistů nepochopí. Ono také s IQ tykve se to moc nedá.