Například se nevyplatí dotovat zdravotně postižené, takže se je necháme napospas trhu?

„Napospas“ trhu je zvláštní formulace. „Napospas“ dobrovolnosti. Protože jaká je alternativa dobrovolnosti? Násilí a donucení, hrozba použití násilí. Hrozbu obsahuje každý zákon, který člověka k něčemu nutí (zakazuje, přikazuje).

Buď mohou lidé dobrovolně pomoci, nebo mohou někteří donutit jiné a sebrat jim jejich peníze. Jiná možnost není.

Navíc existuje pojištění. Dobrovolné soukromé pojištění. Dokonce někdo přišel s nápadem „pojištění proti nepojistitelnosti“, kdy by například rodiče mohli pojistit své dítě ještě před narozením. Decentralizovaný svobodný trh dokáže najít úžasná řešení.

Jaké je etičtější jednání? Pomáhat za svoje, nebo pomáhat za cizí peníze, které agresionisté někomu seberou?

Nemyslíte, že to je pro budoucnost dosti nebezpečné přesvědčení, že k tomu, aby věci fungovaly, je potřeba použití síly a donucení? Že použití síly a donucení je ta správná metoda k dosažení nějakých cílů? Neznáme snad z historie, kam takové přesvědčení vedlo?

V současnosti lidé podléhají obrovskému zdanění. Daňové zatížení je přibližně 50%. To znamená, že lidé by mohli mít dvakrát tolik prostředků, než kolik mají dnes. Ale i kdyby došlo jen k částečnému snížení daní při směřování k nějakému minimálnímu státu, lidem by zbylo k dispozici daleko více prostředků, než dnes. Velká většina lidí chce pomáhat těm, kteří to potřebují nejvíce. Nelze tvrdit, že lidé by nepomáhali, protože lidé pomáhají i dnes, kdy podléhají současnému zdanění. To je ten trh, to jsou ti lidé.

Možná by bylo dobré, být konkrétnější.

Jó "úspory", to je naše. Krásně je to vidět např. na trati č.341, kde zvrzali co se dalo. Třeba v desetitisícovém Uh. Brodě po "modernizaci, zredukovali" tamní žst. tak, že tam nejsou schopné vykřižovat tři vlaky.